Co mají společného profi hokejový útočník z Orlanda na Floridě, barman v Irsku a český finanční poradce?
Jedná se o jednu osobu. Tomáš Jelínek je bezesporu zajímavý a má toho za sebou docela dost! Jaká byla jeho cesta, než před šesti lety nastoupil do Tilea finance a stal se členem týmu 4Brokers?
Vypadá to, že jste měl pestrý vývoj. Jak jste se vlastně dostal do světa financí?
Bylo mi dvacet tři. Hrál jsem profesionálně hokej na docela dobré úrovni. Nejdřív řadu let za mládežnické kategorie ve Slavii Praha, potom třeba i v Orlandu na Floridě a ve Francii. Postupně mi ale docházelo, že nejsem úplně “top of the top”, a začal jsem přemýšlet, co dál se svým životem.
Takže jste si jednoho dne řekl, že skončíte a začnete pracovat s penězi?
Tak jednoduché to úplně nebylo. Postupně mi docházelo, že nepatřím mezi nejlepší. Nedával jsem tolik gólů a taky jsem na útočníka spíš menší. Žilo se mi ale dobře. Jenže život profi sportovců je ošemetný. Něco málo vyděláte, ušetříte, žijete z roku na rok. Pak se v pětatřiceti probudíte a jste buď na sport už starý nebo se zraníte a nemáte nic! Chtěl jsem tomu zkrátka předejít, řešit to dřív a zabezpečit se.
Jak se na takovou změnu dívalo vaše okolí?
Měl jsem podporu. Pocházím z rodiny hokejového internacionála, táta je naše legenda, hrál v NHL. Navíc i brácha hraje hokej v Liberci, čili jsem v tomhle prostředí od malička vyrůstal. Žili jsme v řadě evropských zemí, hodně jsme cestovali. Samozřejmě jsem se s nimi o tom bavil a moje rozhodnutí skončit v profi sportu podpořili.
Měl jste nějaké předchozí zkušenosti s bankovnictvím?
Neměl. Vystudoval jsem obchodní akademii, kde jsem určité povědomí o financích získal. Na vejšku jsem potom už čas neměl. Ale já jsem o tom dost přemýšlel. Odjel jsem do Irska, kde jsem nakonec jako barman zůstal půl roku. To rozhodnutí ve mně muselo prostě dozrát.
A proč finance?
Měl jsem a mám vztah k penězům. Zajímalo mě bankovnictví. Jsem ambiciózní, chtěl jsem prestiž, kariéru, nosit hezké oblečení, mít zkrátka úspěch. Začal jsem tedy od píky.
V roce 2006 jste nastoupil do City Bank. Čemu jste se věnoval?
Pracoval jsem v oddělení plateb na korporátní straně banky, spravoval jsem peníze velkých korporátních klientů. Každý den jsem se učil něco nového, vydržel jsem tam téměř dva roky.
Proč jste svět bankovnictví nakonec opustil?
Chtěl jsem být ve větším kontaktu s klienty a mít možnost jim nabídnout nezávislost a široké množství služeb napříč trhem. To jsem logicky v bance nemohl. Chtěl jsem nabízet každému z klientů služby na míru přesně podle toho, co potřebuje. Zároveň jsem chtěl začít podnikat.
To jste v bance nemohl?
V režimu banky má všechno svůj řád a na můj vkus to dlouho trvá. Sport mě naučil chuti být stále lepší a lepší a posouvat se dopředu. Stále na sobě pracovat je pro mě hrozně důležité. Ale v bance by ta kariéra trvala moc dlouho, já to chtěl dřív. Proto jsem začal dělat finančního poradce a nakonec po dalších zkušenostech v roce 2013 nastoupil do Tilea Finance.
Když srovnáte práci v bance se zkušeností ze soukromého finančního poradenství, jak vám to vychází?
Práce v bance je jistota a někomu to vyhovuje. Je to stabilní zaměstnání, patnáctého máte peníze na účtě, dají vám stravenky, když postoupíte na kariérním žebříčku, tak i firemní auto. V bance se nevyhazuje. Navíc tam máte jisté klienty. V bance to pro mě bylo vlastně i daleko méně psychicky náročné. Rozdíl mezi bankéřem a mnou je jednoduchý. Bankéř klientovi nabízí produkty dané banky. Já pracuji na řešení na míru se servisem 24/7.
Jak to myslíte?
Když jste něco v bance pokazila, vynadali vám shora. To bylo celé. Když se mi něco nepovede teď, přijdu o klienta, nemám peníze. Já konkrétně jsem velmi náročný a to hlavně k sobě samému. Vše dělám na sto dvacet procent.
To asi není jednoduché…
Ne. Navíc každé odmítnutí si beru osobně a nejdřív hledám chyby u sebe.
Proč jste tedy z banky odešel?
Teď mám jednoznačně větší časovou flexibilitu a větší výdělky a za tím jsem šel. A to mi vyhovuje. Nikdo mě v ničem nebrzdí. V bance bych toho nikdy nedosáhl. Člověk ale musí mít i sebekázeň a ten riskantní krok udělat. Ne každý je ochotný a schopný vystoupit ze své zóny komfortu a jít do rizika, že pravděpodobně půjde s životní úrovní dolů, že třeba tři roky nepojede na dovolenou. A že se to třeba nemusí povést. Tento krok je podle mého pro vlky, ne pro ovce. Já jako “podnikatel” můžu klientovi opravdu nabízet řešení na míru a to mě baví. Ale když člověk tu změnu dělá, tak samozřejmě přemýšlí hlavně o tom, zda a jak uživí rodinu.
Na co se ve svém oboru specializujete?
Baví mě správa majetku a investic. Snažím se mít povědomí o trhu, co nejširší záběr, což by podle mě měl mít každý poradce. Navíc mám klienty převážně s velkými penězi, čili se jim můžu věnovat a pěkně se o ně starat a nemusím lovit nové. Mým cílem je pracovat na jejich ekonomické nezávislosti a finanční svobodě. Často i pro jejich budoucí generace.
Hodí se vám předchozí zkušenosti ze světa profi sportu?
Jednoznačně. Mám klienty z tohoto odvětví, protože jim rozumím. Chápu jejich potřeby, protože jsem si to sám prožil, a oni to ví. Profi sportovci často neumí s penězi hospodařit a po skončení kariéry zůstanou úplně na suchu. Práce se sportovci je o tom, jaké mají cíle, jakou cestu zvolit, aby se k nim dostali, co bude po konci kariéry. Klienty přípravuji na změnu myšlení, že sport není jediná věc na světě a že je fajn mít zajištěné peníze i v budoucnu.
Vypadáte jako člověk, který si své sny plní hned. Máte tedy ještě nějaké ambice do budoucna?
Svou budoucnost vidím stále v oboru finančního poradenství. Baví mě to a rád bych klientům ještě ve větší míře poskytoval “family servis”. Chci se o ně starat kompletně od A do Zet. Nejde mi o stovky anonymních klientů, stačí mi menší počet, ale chci se s nimi dobře znát. Mít upřímný a otevřený vztah s klientem je podle mě zásadní.
Stíháte i volný čas? Na sport jste nezanevřel?
Sportuju skoro denně. Pořád hraju hokej, chodím na jógu, baví mě veslování a fitko. Je to pro mě způsob, jak si vyčistit hlavu a udržet se v kondici. Sport je pro mě pořád ventil!
