Jak a kam mám správně investovat své peníze, abych je co nejlépe zhodnotil a hlavně abych o ně nepřišel? To je častá otázka, se kterou se ve své praxi setkávám.
V tomto článku bych se s vámi proto rád podělil o své vlastní zkušenosti, jak se při investování rozhoduji já a čemu při tom věnuji hlavní pozornost. Konkrétně se zaměřím na investice do podílových fondů.
Podílové fondy jako forma kolektivního investování totiž nabízí i drobným investorům možnost podílet se na výnosech světových finančních trhů, na které by jako jednotlivci jen stěží dosáhli. Nepotřebují k tomu mít vlastní znalosti ani velký kapitál a přitom se mohou podílet na úspěších zahraničních akciových titulů nebo třeba na boomu trhu nemovitostí. Stačí k tomu třeba i jen malá vstupní finanční částka. Potřebné znalosti a know-how dodají profesionální správci fondů. Drobný investor si jen musí umět vybrat „správný“ fond. Já sám si při rozhodování, kam alokovat investiční peníze, vybírám z těch fondů, které splňují následujících pět základních podmínek.
1/ Objem kapitálu pod správou fondu činí alespoň 2,5 mld. korun
Své investiční peníze a peníze svých klientů svěřuji pouze do rukou důvěryhodných investičních společností, které mají dobrou pověst, za sebou úspěšnou historii a výsledky a spravují dostatečně velký objem prostředků mnoha svých klientů. Jde tedy o světové i domácí správce fondů zvučných jmen. Z konkrétních produktů těchto velkých správcovských společností si pak vybírám takové fondy, u kterých objem kapitálu pod správou dosahuje hodnoty minimálně 2,5 mld. korun.
2/ Zhodnocení od založení fondu dosahuje minimálně 4 % p. a.
V další fázi, kdy již vybírám konkrétní fondy z nabídky vybraných správců, se kromě výše uvedené velikosti fondů zaměřím na jejich výsledky dosahované v minulosti. Svým klientům radím, aby se při porovnávání výkonnosti fondů vždy zaměřili na zhodnocení investic dosažené za celou dobu od založení daného fondu. Tedy aby se jednalo o fond, který dokáže generovat dobré výsledky z dlouhodobého pohledu a dokázal se vyrovnat i s nástrahami různých finančních krizí. Do svých portfolií volím ty fondy, u nichž zhodnocení od jejich založení činí alespoň 4 % ročně.
3/ Stáří fondu je minimálně deset let
Z toho, co bylo řečeno v předchozím odstavci, samozřejmě vyplývá, že se zaměřuji na fondy, které již prověřil čas. Ideálně na ty, které přestály již světovou finanční krizi vzniklou na hypotečním trhu v roce 2008. A pokud má fond dokonce ještě delší historii sahající až před rok 2000 se splasklou internetovou bublinou „dotcom“ společností, pak tím lépe. Takové stálice skýtají investorovi jistou záruku kvality. Do svých portfolií a pro své klienty vybírám jedině fondy, které jsou na trhu již minimálně deset let.
4/ Správcovský poplatek je stanoven ve výši maximálně 1,5 %
Drobní investoři se většinou zajímají o výši vstupního poplatku, tedy kolik zaplatí za nákup podílových listů. Ale občas zapomínají, že jejich výnosy jsou ročně zkracovány i o tzv. management fee, tedy o poplatek za správu investice. Je to vlastně odměna správci fondu za to, že aktiva investuje na trzích a zhodnocuje je. Výše těchto poplatků se obecně liší podle třídy aktiv (dluhopisy, akcie). Správcovský poplatek může přesahovat i 2 %. Já si vybírám fondy, u kterých výše tohoto management fee nepřesahuje 1,5 %.
5/ K dispozici jsou transparentně zveřejňované informace o fondu
Předpokladem provedení celé výše popsané analýzy, která vede k výběru vhodných podílových fondů, je to, že k dispozici jsou zdroje informací, ze kterých lze výše popsané údaje zjistit. Bohužel někdy to není úplně jednoduché, jelikož některé fondy tato data prostě nezveřejňují. Z toho nepřímo vyplývá fakt, že fondy, které nejsou dostatečně transparentní, do svých a klientských portfolií prostě nezařazuji. Dávám přednost těm, které důležité informace před investory neskrývají.
Toto je v kostce pět základních pravidel, kterými se řídím při investování do podílových fondů. Celý proces výběru vhodného investičního instrumentu je samozřejmě komplexní záležitost, při které se opírám o své zkušenosti. Takže v úvahu se dále berou ještě mnohé další parametry, jako jsou například struktura podkladových aktiv fondů, rizikovost dle syntetického ukazatele, měna fondů, hodnocení fondů agenturou Morningstar, doba působení fondového manažera a další.
Postup diverzifikace klientova portfolia v praxi
Když sestavuji plán pro svého klienta, v praxi to pak vypadá tak, že probereme jeho investiční cíle, časový horizont, jeho přístup k riziku, finanční situaci a preference. Pokud se rozhodneme investovat také do podílových fondů, provedu diverzifikaci portfolia těchto fondů v závislosti na zvolené investiční strategii. (Pojem diverzifikace běžně znamená „rozložení investičních peněz mezi více různých produktů“ a jejím účelem je snížit riziko případného neúspěchu tím, že se nespoléháme pouze na jeden jediný produkt, například na jeden fond nebo třeba na jeden akciový titul.)
Stanovená investiční strategie tedy určí, jaký podíl budou mít fondy dluhopisové a jaký podíl fondy akciové. Fondy dluhopisové přinášejí obecně nižší, ale stabilnější výnos, fondy akciové slibují výnosy vyšší, ovšem jsou na druhou stranu spojené s vyšším rizikem. Obecně lze říct, že dynamické portfolio s převahou akciových fondů je vhodné v případě, kdy celková doba investice činí deset let a více. V dalším kroku vybereme nejprve zajímavé správce fondů. Jedním z nich je například renomovaná společnost Fidelity Investments. Podle výše uvedeného postupu a kritérií pak v její nabídce můžeme najít zajímavý Fidelity - World Fund.
Na závěr bych chtěl jen připomenout, že výše popsané postupy nejsou investičním doporučením, jde pouze o souhrn mých vlastních pravidel, kterými se řídím při investování do fondů. Ne pro každého investora jsou také vhodné právě podílové fondy – vždy záleží na jeho investičních cílech a finanční situaci. Potenciální investor také musí počítat s tím, že kromě výnosu je s každou investicí spojená rovněž jistá míra rizika.
Martin Šilhavý
Ekonomický poradce
